A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Indonésie - Cestopisy

Bromo a Kawah Ijen budí respekt

Dvoudenní výlet na Jávu a nezapomenutelné sopky Bromo a Kawah Ijen

DECH BEROUCÍ SOPKA BROMO A KAWAH IJEN

Do regionu Bromo, který je znán příznačnou vulkanickou činností, vedou dvě přístupové cesty. Abychom se k ohromnému kráteru jehož stěny padají strmě do hloubky až tři sta metrů
a samotný vrchol dosahuje výšky 2.392 metrů jsme zvolili již předem jednoduší a oblíbenou cestu od moře do vnitrozemí přes vesnice Sukapura, Wonokerto a Nadanisar, do Cemoro Lewangu vesnice, která leží na samém okraji kráteru.
U Hotelu Bromo Perami jsme si pronajali džíp a vyrazili k vrcholu vulkánu Gunung Bromo.
Velice úzkou cestou jsme projížděli vesnicí stále do prudkého kopce. Po obou stranách jsme obdivovali pracně obdělaná pole na kterých byla ještě nesklizená úroda. Na polích byl převážně česnek, cibule a brambory.
Po ujetí asi sedmi kilometrů jsme dorazili na vrch kopce a součastně i vesnice. Po pravé straně ve směru jízdy se nám otevřel neskutečný pohled na obrovské Moře písku, kde stál pozoruhodný hinduistický chrám, sopka Kursi s 2.581 metry, vyhaslý kužel kráteru Batok s 2.440 metry který je poset zvrásněnými rýhami.
Z hlavní cesty jsme si udělali pár neopakovatelných snímků. Nestáli jsme tam ani deset minut a rázem jsme byli obklopeni snad pěti, možná více mládenci sedících na koních, kteří nám nabízeli své koně na zdolání sopky Bromo. Na hlavách měli pletené kukly a nebýt tam s námi domorodý řidič, tak jsme se domnívali, že tito mládenci nejdříve přepadli nedalekou banku a nyní se chystají na nás.
Z hlavní silnice jsme odbočili a přes Moře písku jsme pokračovali k hinduistickému chrámu, kde se z auta musí vystoupit a na vrchol sopky už musíte po svých.

Černého písku tu bylo požehnaně a přál bych vám večer vidět naše nohy. Odsud jsme se vydali po svých ke kouřícímu Bromu, jednomu z nejznámějších turistických oblastí Jávy.
Pokud jedete na koni můžete se svést až k betonovým schodům které vás dovedou na vrchol kráteru.
Jen pro zajímavost schodů je 249 a pro jejich vyšlapání potřebujete téměř třicet minut. Po zdolání zmíněných schodů se vám naskytne úžasný pohled do jícnu dýmající sopky, který vás ohromí a obráceným pohledem na Moře písku, které je vyplněno černým sopečným pískem je také nádherný. Celý kráter lze obejít jenže cesta je velmi úzká a spád do kouřícího dna sopky je velmi prudký a vzbuzuje obrovský respekt.
Půl hodinový pobyt na vrcholku vulkánu byl pro nás nesmírným zážitkem. Domorodci zde prodávali různé druhy kytek, které se vhazují do kouřící sopky, jako obětina.
Cesta dolů byla o hodně lehčí a všichni jsme se již těšili na další zážitek který nás čeká zítra v podobě dalšího kráteru resp. kráterového jezera jménem Kawah Ijen.
Vracíme se pomalu k Hotelu Bromo Perami a budeme se loučit s oblastí které se říká Tengger a je domovem Tenggeřanů, kteří se od Javánců liší jak jazykově, kulturně i etnicky. K nejdůležitějším svátkem této oblasti je Kasada který je pohyblivý.
Oslavy začínají pod sopkou v Moři písku, modlitbami které vyzívají bohy aby sestoupili na zem a požehnali lidem. Po modlitbách se všichni přítomni ceremonie vydávají ke kráteru Bromo aby do kladery naházeli obětiny v podobě květin různých plodů i peněz.
Jak překrásná je zde okolní krajina a příroda, se můžete podívat do fotogalerie s názvem
Kladera Tengger, sopka Bromo a okolí.
Opouštíme toto krásné místo a už za tmy přijíždíme do města Banyuwangiv překladu Vonná voda, které je necelých deset kilometrů od Letapangu, odkud jezdí lodě na Bali.
Město s nádherným panoráma na Kojen směrem k západu a na druhou stranu zase na sousední ostrov Bali.
Nedaleko odsud je Národní park Alas Purawo hustě zalesněný poloostrov, kde žijí pelikáni, ledňáčci, pávi, tropická pitta, nebo kulíci a kolihy.
Druhým Národním parkem v blízkosti je Baluran, kde je už vyhaslá sopka Gunung Baluran měřící 1.275 metrů, ale najdete tu i dešťné pralesy, mangrovové porosty a mokřady.
V šestnáctém století bylo město Banyuwangi hlavním městem hinduistického království Blambangan, které vládlo nad touto části výběžku na východě Jávy.
Sehnad ubytování, nebyl problém a ke spokojenosti jsme zvolili hotel Kumala, který byl klidný s klimatizací, teplou vodou, což v těchto končinách nebývá zvykem, protože z kohoutku při teplotách, které venku panují z nich teče voda téměř teplá.
Po večeři jsme se dohodli, že ráno vyrazíme v osm ráno.

ČAROKRÁSNÝ ALE ZÁKEŘNÝ KAWAH IJEN

K nejnavštěvovanějším místům Náhorní plošiny Ijen, patří čarokrásné jezero Kawah Ijen se svoji neuvěřitelně zelenou barvou. Samotný vulkán Gunung Kojen měří bez šesti metrů dva tisíce. V Náhorní plošině můžete ještě vidět obra Gunung Raung s 3.332 metry a jen o pár metrů nižší Gunung Suket s výškou 2.950 metrů. Poslední sopkou této oblasti je již mnou zmiňovaná Merapi s 2.800 metry.
Ráno jsme se probudili do již tradičně nádherného počasí s teplotou těsně pod třiceti stupni a při snídani, jsme se nemohli nabažit té krásy. Já již snad šestý den s nepředstavitelnou bolestí hlavy, jsem toho moc nesnědl, zato jsem se těšil, že mnou naplánovaný výlet všechny uspokojí.
Do vesnice Pols Palalganu, která je jen deset kilometrů od Pal Pudingu což je vesnička, odkud se k jezeru musíte vydat pěšky jsme dorazili hodinu před polednem a vydali se po hliněné prašné a kamenité cestě k tří kilometrovému pochodu, který se nakonec o dva kilometry protáhl.
První metry byly celkem v pohodě, ale čím dále jsme byli od auta cesta byla prudší. Šlapat v pětatřiceti stupňovém vedru, byla pěkná makačka, ale naštěstí pofukoval mírný větřík a cesta vedla zalesněným místem, kde se sluníčko se svými paprsky nedostalo.
Po hodině a půl jsme zdolali cestu a dorazili na samý vrchol vulkánu Iljen. Popsat jezero a jeho zelenou barvu se jednoduše nedá, to se musí vidět. Byl to nesmazatelný zážitek, stejně jako pohled na místní horníky, kteří ze dna jezera v nelidských podmínkách těží ručně vulkanickou síru, která má neskutečně žlutou barvu.
Je až nepochopitelné, jak horníci ve věku třicet a více let dovedou v proutěných koších, které jsou spojeny vahadlem unést náklad ze dna jezera a pokračovat dolů do základny, kde se náklad zváží a celá dřina se opakuje.
Osobně jsem cestou nahoru potkal šest dělníků, na kterých se dřina viditelně podepsala a když jsem se jich odděleně ptal, kolik za den zvládnou takovýchto cest, nechtělo se mi tomu věřit. Věřte mi, nebo ne, nejmíň dvě a nejvíce tři. Ne jeden z nich mi ukazoval ramena na kterých měli neskutečné modřiny a otlaky! Co to je? Co to máš? Ukazoval jsem na krvavé rány a dostal jsem jedinou odpověď FLEK ! Ani vteřinu jsem neváhal a za pět dolarů jsem si od něj koupil (přesto, že na zemi bylo síry dost) malý kousek síry, jako památku na toto místo.

A nyní to nejdůležitější. Do jednoho koše se dá naložit síra o váze padesát i více kilo!!! Celý náklad váží sto a více. Snažili jsme se pokusit tento náklad, který máte na fotkách, jenodlepit od země, ale marně. Za tuto nepředstavitelnou dřinu dostávají tito zapomenutí lidé, nebo spíše hrdinové následující plat.
Za vytěžení a vynesený jednoho kilogramu síry dostane 150 rupií!!!!! Jednoduché počty říkají, že za den si za tuto dřinu horníci vydělají maximálně šedesát korun.
Jezero Kawah Ijen je největší a nejdéle existující sirné jezero na světě. Zdejší síra slouží k bílení třtinového cukru, výrobě výbušnin.
Skalnaté bílé svahy kráteru jsou strmé a těžce přístupné. Z jezera stále stoupá hustý kouř, jehož výpary jsou jedovaté a mnoho horníků zde zahynulo a stále tu hrozí, že může dojít k náhlé erupci.
Musím říci, že Ijen ve mně zanechal obrovský zážitek, ale též smutnou vzpomínku na drobné chlapíky v otrhaných tílkách a galoších, nebo jen prýžových šlapkách, bez jakých koli ochranných pomůcek, kteří musí živit své rodiny touto nebezpečnou prací.
Jen málo jich dojíždí denně ke svým rodinám, ostatní přespávají v dřevěných boudách na holé zemi a jídlo si připravují na ohni venku.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Surová síra srdce mi svírá

    Indonéská sopka Ijen vypouští vulkanickou síru, kterou místní muži svádějí soustavou trubek a nechávají na vzduchu zatuhnout. Zářivě žluté bloky síry pak vylámou ze země a vynášejí je na povrch, kde za ně dostanou směšnou částku. Těžká dřina v více

Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Mira
17.11.2013 15:23 182.0.124.***
Re:  

Aktualni sazba 78 rupek za den.

  • Anonym (3)
giagiá 01.01.2010 21:31
 

Těchto lidí je mi vážně líto, když tohle čtu, tak si říkám - na co my si vlastně pořád stěžujem ???
Též je mi líto tebe - kolik bolesti jsi musel překonat a ještě jsi při tom dokázal myslet na nás, abychom o něco nepřišli...Bravo 8-O 8-O 8-O

  • Anonym (3)
DANIELA GRUB 29.12.2009 20:08
 

8-O No jako vždy je to parádní vyprávění.

  • Anonym (4)
Milena 29.12.2009 09:27
 

no to je neskutečný,za jak málo šupek tohle dělají,ale je mi jasné,že jim nic jiného nezbývá a tak na ně od teď budu aspoň denně myslet ;-)
jinak fotky a vyprávění ....nádhera :-)

  • Anonym (4)
Kory 28.12.2009 19:19
 

Muselo to být nádherné...

  • Anonym (4)
ferdyš 28.12.2009 09:29
 

:-P to víš Zdeni, my z pod hor přírodu milujeme :-) . Je jen škoda, že jsem byl " odsunut" :-( do špitálu, protože toho buřta i vaření vajíček na sopce Batur bylo v mém plánu :-D - opravdu, fakt a ten zbytek expedice už beze mě nikam nejel a váleli si šunky na hotelu. Děs :-x :-( Však o tom budu psát, jak náš řidič, byl z toho nešťastný :-(

Lida2 27.12.2009 23:50
 

Teda,úžasné 8-O věci jste viděli
a zažili. :-D
Tam asi musel být smrad. :-P

ZdenaB 27.12.2009 20:56
 

ferdyš, ty musíš tu přírodu fakt milovat, když dokážeš takhle barvitě všechno popsat ;-) přeju ti, abys byl brzo úplně fit a mohl navštívit další zajímavé místo na té naší modré planetě ;-)
tak mě napadá - buřtíka jste si v jícnu neohřáli? :-P :-D

  • Anonym (1)
menima 27.12.2009 16:39
 

Byl to pěkně náročný výšlap :-)
To,co jste viděli ale určitě za tu námahu stálo!
Ta zelená barva jezera je neuvěřitelná 8-O

Zpět na všechny diskuze