A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Indonésie - Cestopisy

Indonésie: SULAWESI (Celebes)

LIDÉ Z JEZERA TEMPE Sulawesi, přestože je jedenáctým největším ostrovem na světě a čtvrtým v Indonésií, moc turistů sem nejezdí. Při pohledu na mapu se možná podivíte jeho zvláštního tvaru. Bude vám připadat, jako chobotnice, nebo písmeno „K“, nebo jako exotická orchidej. A právě tento nezvyklý tvar je předpokladem, že se zde dají najít kouzelná místa s krásnou přírodou, průzračným mořem, korálovými ostrovy a rázem si zde připadáte, jako v ráji. Záhadné obřady, rituály a pohřby Přestože jsme nenavštívili severní část tohoto ostrova tvořící dvěma provincemi – Sulawesi Ultra a Goronatalo, setkali jsme se zde s příjemnou směsicí lidí a kultur. V horském středu ostrova se záhadnými Toraji. Jejich pohřební obřady, (my byli na dvou. pozn. autora) jsou pro nás neskutečné, nejen proto, že své příbuzné pohřbívají na vysokých útesech do skal ve společnosti dřevěných figurín tau – tau, ale že pohřeb trvá několik dní a za tu dobu je zabito sto i více vodních buvolů a aby toho nebylo málo sto padesát a někdy až dvou stovka prasat. To vše se po dobu pohřbu vaří v „pekelném“ kotli. Mrtvé tady ukládají, do nejrůznějších typů hrobů, některé v rakvi, druhé jen zabalené do látky. Neméně zajímavé jsou „dětské hroby.“ Jsou vesnice, kde i dnes se děti, které umřou do půl roku od narození, dávají do kmene palmy, který je jejich posledním příbytkem. Jezero Tempe s plovoucí vesnicí Salo Tengngae Neméně zajímavý život žijí lidé na jezeře Tempe v plovoucích domech, které jsou postaveny z kde čeho, na bambusových vorech. Cesta k plovoucí vesnici, která v překladu znamená „uprostřed řeky“, nevede nikde jinde, než po vodě. Plavba v pestrobarevně vydlabané kánoi (lopi), vede nejdřív, po řece Sungai Wallanae, která jezero napájí. Ranní pohled na oba břehy, byl jasnou ukázkou, jak si lidé řeky váží a co pro ně znamená. Nejdříve je koupelnou, pro někoho možná toaletou, potom prádelnou i myčkou nádobí a v neposlední řadě i obživou. I zde se dá ulovit nemalé množství ryb. Samotné jezero je obrovské. Ranní tropické slunce umocnilo krásu plovoucích ostrůvků – rybích farem - plných rostlin, na kterých stojí trojnožky z bambusu, které, když obrostou rostlinami, skýtají rybám nejen chládek, ale hlavně potravu, které jsou hlavní obživou domorodců. Rybáři zde mají rozprostřené sítě a jak nastane čas, odtáhnou je ke bředu s tučným úlovkem. V dálce se objevují první domy. Díky našemu průvodci, jeden z domů na vodě se stal místem, kde jsme z lodě vystoupili. Domy jsou svázány po dvou i třech k sobě. Dřevěná barabizna je k našemu údivu dosti prostorná. Z předsíňky jsme se chodbičkou dostali do kuchyně, kde na stěně viselo vše potřebné k vaření. Měli zde i dvě ložnice. V každé byly velké „dvoj postele“ a kolébat děti ke spánku, tu zřejmě nemusí. Paní tohoto „vodního příbytku“, nám připravila kávu, čaj a pečený banán s čokoládou. Servírovalo se v předsíni na zem a já si neodpustil zvídavé otázky, na které mi mladá paní Indira odpověděla: „ Bydlím tady od narození a jsem spokojená. Nic nám nechybí. Jen když jsem chodila do školy, bydlela jsem s babičkou a dědou na pevnině, která je tři kilometry. Staraly se o mě i bratra a také o další obživu pro nás. Dnes máme čtyři děti a až půjdou ony do školy, bude to stejné. Nebojíme se tady, ani když je bouřka. Domy jsou svázané a také jsou na nich barevné praporky, které nás upozorní, pokud se něco bude dít. Manžel loví ryby, které prodáváme, uživí celou rodinu a vypomáháme našim rodičům. Televizi má co druhý dům, tady máme rádio a vaříme převážně na plynu“. I tady jsme zažili, jak jsou sulawesané družní a milí. Když jsme odplouvali, zase jsme „pozorovali“ jejich koupelnu a záchod. Kdo v těchto končinách byl, ví jak to je. Teplá voda je jen v luxusních hotelech, umyvadla jsou jen na opláchnutí rukou před jídlem a po něm a najdete je v lepších restauracích, toaletní papír je na utírání prachu, více není třeba dodávat. V exotických zemích je život zcela odlišný od toho, na který jsme zvyklí. Indonéské ostrovy jsou kouzelné a s klidem se tam vydejte. Šťastnou cestu! – Salamat jalan!

Z naší cesty po indonéských ostrovech Bali, Jáva a Sulawesi. Je to reportáž a také budou cestopisy o životě v daleké exotice. Cestu jsme podnikli v únoru, kdy v navětěvovaných končinách, mělo být období dešťů. Nám nekráplo a viděli jsme i to co jsme nepředpokládali.

Indonésie: SULAWESI (Celebes)

LIDÉ Z JEZERA TEMPE
Sulawesi, přestože je jedenáctým největším ostrovem na světě a čtvrtým v Indonésií, moc turistů sem nejezdí. Při pohledu na mapu se možná podivíte jeho zvláštního tvaru. Bude vám připadat, jako chobotnice, nebo písmeno „K“, nebo jako exotická orchidej. A právě tento nezvyklý tvar je předpokladem, že se zde dají najít kouzelná místa s krásnou přírodou, průzračným mořem, korálovými ostrovy a rázem si zde připadáte, jako v ráji.

Záhadné obřady, rituály a pohřby
Přestože jsme nenavštívili severní část tohoto ostrova tvořící dvěma provincemi – Sulawesi Ultra a Goronatalo, setkali jsme se zde s příjemnou směsicí lidí a kultur. V horském středu ostrova se záhadnými Toraji. Jejich pohřební obřady, (my byli na dvou. pozn. autora) jsou pro nás neskutečné, nejen proto, že své příbuzné pohřbívají na vysokých útesech do skal ve společnosti dřevěných figurín tau – tau, ale že pohřeb trvá několik dní a za tu dobu je zabito sto i více vodních buvolů a aby toho nebylo málo sto padesát a někdy až dvou stovka prasat. To vše se po dobu pohřbu vaří v „pekelném“ kotli. Mrtvé tady ukládají, do nejrůznějších typů hrobů, některé v rakvi, druhé jen zabalené do látky. Neméně zajímavé jsou „dětské hroby.“ Jsou vesnice, kde i dnes se děti, které umřou do půl roku od narození, dávají do kmene palmy, který je jejich posledním příbytkem.

Jezero Tempe s plovoucí vesnicí Salo Tengngae

Neméně zajímavý život žijí lidé na jezeře Tempe v plovoucích domech, které jsou postaveny z kde čeho, na bambusových vorech. Cesta k plovoucí vesnici, která v překladu znamená „uprostřed řeky“, nevede nikde jinde, než po vodě. Plavba v pestrobarevně vydlabané kánoi (lopi), vede nejdřív, po řece Sungai Wallanae, která jezero napájí. Ranní pohled na oba břehy, byl jasnou ukázkou, jak si lidé řeky váží a co pro ně znamená. Nejdříve je koupelnou, pro někoho možná toaletou, potom prádelnou i myčkou nádobí a v neposlední řadě i obživou. I zde se dá ulovit nemalé množství ryb.

Samotné jezero je obrovské. Ranní tropické slunce umocnilo krásu plovoucích ostrůvků – rybích farem - plných rostlin, na kterých stojí trojnožky z bambusu, které, když obrostou rostlinami, skýtají rybám nejen chládek, ale hlavně potravu, které jsou hlavní obživou domorodců. Rybáři zde mají rozprostřené sítě a jak nastane čas, odtáhnou je ke bředu s tučným úlovkem.

V dálce se objevují první domy. Díky našemu průvodci, jeden z domů na vodě se stal místem, kde jsme z lodě vystoupili. Domy jsou svázány po dvou i třech k sobě. Dřevěná barabizna je k našemu údivu dosti prostorná. Z předsíňky jsme se chodbičkou dostali do kuchyně, kde na stěně viselo vše potřebné k vaření.
Měli zde i dvě ložnice. V každé byly velké „dvoj postele“ a kolébat děti ke spánku, tu zřejmě nemusí. Paní tohoto „vodního příbytku“, nám připravila kávu, čaj a pečený banán s čokoládou. Servírovalo se v předsíni na zem a já si neodpustil zvídavé otázky, na které mi mladá paní Indira odpověděla: „ Bydlím tady od narození a jsem spokojená. Nic nám nechybí. Jen když jsem chodila do školy, bydlela jsem s babičkou a dědou na pevnině, která je tři kilometry. Staraly se o mě i bratra a také o další obživu pro nás. Dnes máme čtyři děti a až půjdou ony do školy, bude to stejné. Nebojíme se tady, ani když je bouřka. Domy jsou svázané a také jsou na nich barevné praporky, které nás upozorní, pokud se něco bude dít. Manžel loví ryby, které prodáváme, uživí celou rodinu a vypomáháme našim rodičům. Televizi má co druhý dům, tady máme rádio a vaříme převážně na plynu“.

I tady jsme zažili, jak jsou sulawesané družní a milí. Když jsme odplouvali, zase jsme „pozorovali“ jejich koupelnu a záchod. Kdo v těchto končinách byl, ví jak to je. Teplá voda je jen v luxusních hotelech, umyvadla jsou jen na opláchnutí rukou před jídlem a po něm a najdete je v lepších restauracích, toaletní papír je na utírání prachu, více není třeba dodávat. V exotických zemích je život zcela odlišný od toho, na který jsme zvyklí. Indonéské ostrovy jsou kouzelné a s klidem se tam vydejte. Šťastnou cestu! – Salamat jalan!

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Surová síra srdce mi svírá

    Indonéská sopka Ijen vypouští vulkanickou síru, kterou místní muži svádějí soustavou trubek a nechávají na vzduchu zatuhnout. Zářivě žluté bloky síry pak vylámou ze země a vynášejí je na povrch, kde za ně dostanou směšnou částku. Těžká dřina v více

Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Ajaja 29.03.2012 20:06:28
 

Přečteno jedním dechem, jak jinak ;-)

  • Anonym (4)
  • Anonym (4)
Dasuch 16.03.2012 23:35:54
 

pěkné počteníčko, hned bych se jela také podívat :-)

  • Anonym (4)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze