A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Indonésie - Cestopisy

Jak jsme cestovali po Sulawesi

Nejde o cestopis, je to malé shrnutí našeho putování po ostrově Sulawesi, tamních lidech a jejich životě. Mají zajímavé rituály a neskutečné obřady. Nás zajímala horská oblast v regionu Tanah Toraja. Více snad v dalších reportážích, jak píši v samotném závěru. Torajové jsou neskuteční lidé, jsou pohostinní, milí, rádi se fotí a také stále usmívají.

Poslední pohřeb byl před 40 lety

Hroby uvnitř stromů

To, že trpím slabostí pro zvláštní exotická místa, není žádnou novotou. Minimálně jednou za rok strčím do kapsy letenku, obuju „toulavé“ boty a vyrazím za exotikou. Nejvíce mi k srdci přirostla Šrí Lanka, Indonésie a její ostrovy, Bali, Jáva, Sumatra a další. Není to tak dávno a navštívil jsem další indonéský ostrov Sulawesi. Moje nejčerstvější a nejzajímavější zážitky si můžete přečíst níže, a pokud vás to zaujme, budu pokračovat. Cesta se nám opravdu vydařila a bylo jedno, zda jsme byli na Bali, Jávě, nebo avizovaném ostrově Sulawesi.

Z balijského hlavního města Denpasar, kde vládnou bohové a démoni, jak věří místní, jsem po hodině letu přistál na dalším indonéském ostrově Sulawesi v jeho hlavním jižním městě Makassaru. Ostrov mi při pohledu z okénka letadla trochu připomínal chobotnici, ale většina lidí spíš vidí tvar nejexotičtější tropické orchideje nebo písmene K.

Lidé vodní i horalé

Způsob života ostrovních lidí na mě působil velmi přívětivě. Zdejší obyvatelé, především Torajové, se od sebe poměrně významně odlišují, stejně jako jejich zvyky a kultura. Žijí buď vysoko v horách uprostřed ostrova nebo třeba na jezeře Tempe v „plovoucích domech“, které stojí na vorech z bambusu. Jezero jim poskytuje přirozenou obživu, ale současně je pro ně přírodní koupelnou, prádelnou a samozřejmě i toaletou. Jednu noc jsem strávil vysoko v horách a v rodině, která mě ubytovala, jsem dostal k večeři tamní speciality - hada a zlaté rybičky. Rybky, i hady Eel tady chytají přímo v rýžových polích po sklizni. Nejvíc mě zajímala horská oblast Tanah Toraja, která je proslavená svojí architekturou, krásnou, panenskou přírodou, jedinečnou kulturou a pohostinnými domorodci. Konkrétním cílem bylo dvě stě padesát kilometrů vzdálené městečko Rantepao. Cesta k němu vede přes přístav Parapere a pak už začíná horská oblast, jíž vévodí nejvyšší hora Sulawesi Bulu Rantemario. Ta měří 3 455 metrů. Na konci městečka Enrekang - v překladu znamená začátek stoupání - se mi naskytl úžasný pohled právě na nejvyšší vrchol a pod ním rozprostřené vesničky. Torajové stavějí svá obydlí pořád stejně, jak to před staletími dělali jejich předkové. Domy stojí na vysokých kůlech, svým tvarem připomínají velké plachetnice s obrovitými širokými střechami a zdobí je barevné, vyřezávané motivy.

Putování začalo pohřbem První zastavení bylo ve městě Makale. Tady jsem se začal s regionem Toraja prakticky seznamovat. Moc mě tu zaujaly podivuhodné domy, kterým se říká tongkonany, sýpky alang a především visuté hroby se zdobenými soškami. Druhý den ráno jsem se už z Rantepao vypravil na prohlídku okolí a po několika kilometrech jsem došel do veničky Pangli, která je významná výrobou palmového vína. Co však bylo mnohem zajímavější než víno – byl pohřební obřad, ke kterému jsem se právě nachomýtl. Možná to působí trochu morbidně, začínat dovolenou pohřbem a ještě o tom vyprávět, ale ostrované velmi dobře dokáží přiblížit a propagovat svoji kulturu. Jako vzácný host jsem byl přizván, abych se celé pohřební slavnosti zúčastnil. Zajímavá zkušenost. Opravdu to není na krátké povídání, spíš na několikadílný seriál. Nebožtíky tu pohřbívají na vysokých útesech. Společnost jim dělají dřevěné figuríny, které jsou oblečeny přesně jako zemřelí. Torajové totiž věří, že kdyby se mrtví chtěli vrátit zpět na svět, který opustili, použijí k tomu pouze oči a dobře oblečené tělo. Samozřejmě, že se taková smuteční akce neobejde bez obětování zvířat. Bohužel jsem byl u toho, kdy v mé přítomnosti zabili 250 kusů prasat a 150 vodních buvolů! S údivem, jsem se díval, kolik toho jedinec dovede sníst. Co nesní, dostane zabaleno do úhledného balíku převázaný ratanem. Další přebytky se dají obci, která maso prodá a za získané peníze se postaví kus silnice, či část nové školy. Říkám bohužel. I takový je život. Spousta událostí, které jsem tu prožil, viděl na vlastní oči nebo jen vyslechl, mě myšlenkami zavedly do počátku minulého století. Jak to tady asi vypadalo tenkrát? Území střední části ostrova Sulawesi, na níž žijí Torajové, není příliš rozlehlé. Při tom se dá v každém městečku nebo osadě narazit na nejrůznější typy pohřebišť. Jsou tu skalní hroby, hned za vesnicemi a rýžovými poli, které každou vesnici obklopují. Visuté hroby už jsem zmínil. Existují tu velké pohřební schránky, podobné našim rakvím. Ve vesnici Kete Kesu jsem navštívil pohřebiště, které na skalních převisech vytvářely umně vyřezávané rakve. Ty byly doslova napěchované lidskými ostatky. Viděl jsem to na vlastní oči, protože některým rakvím chyběla víka, a proto se kosti povalovaly doslova všude. Mezi nimi se válely cigarety, voda i plechovky s pivem, které příbuzní dávají jako dar pro ducha nebožtíka. Jsou tu ale k vidění i nové rodinné hrobky, do kterých Torajové ukládají zesnulé zabalené pouze do látek.
Nejvíce mě zaujalo pohřbívání uvnitř skály. Vytesat otvor do tvrdého kamene totiž trvá řemeslníkům třeba i jeden rok. Neboštík, který umře, není pro pozůstalé mrtvý. Rodina dostane na základě potvrzení starosty v lékárně formalín, kterým je onen zesnulý „napíchán“ a žije společně s němi do doby konání pohřbu, měsíc i déle. Denně dostává jídlo a pití a teprve až se na pohřbu porazí první zvíře, je považován za mrtvého. Nebožtíka pak pohřbí do předem vysekaného otvoru ve skále a před ní dají speciálně vyrobené dřevěné figurky. Těm se říká tau-tau. Jejich tváře, postava, oblečení, šperky a další doplňky se věrně podobají nejen fyzičnu zemřelých, ale také všemu, co rádi za svého života užívali. Stromové dětské hroby Ve vesničce Kambira jsem zažil zcela jiný druh pohřebnictví. Tady ještě v minulém století pohřbívali svá miminka (do 6 měsíců, pozn. aut.) do otvorů ve stromech. Poslední zmínka o takovém uložení tělíčka zemřelého dítěte je z roku 1905. Torajové s příchodem křesťanství začali zesnulé děti pohřbívat do hrobů, přesněji do hrobek. Domorodci mě však informovali, že poslední novorozeně tady bylo takovým způsobem pohřbeno ještě před čtyřiceti lety. Na vlastní oči jsem se přesvědčil o tom, že některé palmy za vesnicí opravdu ukrývaly těla zemřelých dětí. Udělat otvor do kmene stromu trvalo rodině zhruba jednu až dvě hodiny. Jako obětina se spolu s mrtvolkou, vždy pečlivě zabalenou do košile nebo trika otce, dávalo do stromu vejce. Pohřební rituál, který tady nazývají passilliram, byl bez obětování zvířat. Dítě bylo do stromu uloženo pozůstalými vestoje, protože ti věřili, že bude dál vyrůstat stejně jako strom. Míza byla mlékem, a díky tomu dítě mohlo žít dál. Když opadnul první list stromu, teprve pak dítě odešlo do ráje. Díru v kmeni stromu nakonec pozůstalí zakryli kůrou a listy palmy a zamazali hlínou. Mnoho takových dětských pohřebních stromů existuje po celé Toraji především ve větších vesnicích. Ten, který jsem viděl já, byl více než čtyři sta let starý a údajně v něm odpočívala stovka zesnulých dětí.

Tolik opravdu jen stručně z našeho pobytu, na Indonéských ostrovech. Možná se rozepíšu a dodám reportáže z Boroboduru, Prambananu, sopky Merapi a jejím strážci, kohoutích zápasu na Bali apod. Fotek ze zmiňovaných míst mám opravdu dostatek.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Surová síra srdce mi svírá

    Indonéská sopka Ijen vypouští vulkanickou síru, kterou místní muži svádějí soustavou trubek a nechávají na vzduchu zatuhnout. Zářivě žluté bloky síry pak vylámou ze země a vynášejí je na povrch, kde za ně dostanou směšnou částku. Těžká dřina v více

Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Dasuch 09.03.2012 21:54:39
 

pěkné počteníčko, jen tak dál :-) :-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (12)
Sally 08.03.2012 13:38:23
 

Zajímavé a pěkné počteníčko :-)

  • Anonym (7)
  • Anonym (10)
Tana 08.03.2012 13:26:25
 

Moc krásné a hlavně zajímavé, díky ;-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (7)
Zpět na všechny diskuze