A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Indonésie - Cestopisy

První výlety v zemi divů

Kdo neviděl nepochopí.Kdo pochopil, ale nezažil, ten neuvěří.

LET Z HONG KONGU NA BALI

24.11.2OO9

Mezipřistáním a přestupem, byla naše daleká cesta přerušena na další téměř tři hodiny. Ještě před přistáním jsem se v letadle udeřil do hlavy, ale zatím se to dá vydržet.

Již před vstupem do letadla na cestu na Bali, se nedá říci že by o tento let nebyl zájem. Nás bílých je tu jen osm.
Jsem rád, že poletíme ve dne.
Pohodlně se usazuji u okna a těším se, jak budu pozorovat dění po námi. K hvězdným výškám nás vynáší stejný typ letounu Boxing 747-400 i letecká společnost.
Nervozita, nedočkavost i zvědavost se s narůstajícími minutami a hodinami pobytu na palubě u každého zvyšuje. Jaká asi bude konfrontace našich představ, které máme v hlavách se skutečnou Indonésií a hlavně ostrovem, který je řazen k těm nejkrásnějším na světě?

Na monitoru, který máme každý sám pro sebe je vidět, směr našeho letu a my se nezadržitelně přibližujeme k rovnoběžce, místa které dělí zeměkouli na severní a jižní. Pod námi je už i s té velké výšky vidět nespočet indonéských ostrovů. Některé jsou menší, jiné naopak veliké, jsou obklopeny žlutým pískem a korálovými útesy.
Barva moře je místy jako chrpová modř a o kousek dál je smaragdově zelená. Úchvatný pohled na který hned tak nezapomenu.
Boeing se připravuje na přistání. V mírné turbulenci se sem tam zatřese. Už je vidět přistávací plochu.
Konečně jsme na místě a na zem dosedáme v přesně stanovený čas a ztrátu z Amsterdamu jsme vymazali. Letadlo pomalu roluje po ploše letiště a míří k ne příliš veliké hale. Stojíme. Je za deset minut tři balijského času, což je pro nás signálem, že jsme přiletěli přesně dle letového řádu. U nás doma je ráno krátce před osmou.
Pasové odbavení je bezproblémové. Celníci dělají svoji práci rychle. V pase přelítnou fotografií, zkontrolují víza a dají vám do něj razítko. To samé se dá říci i při zakoupení víza, které stálo dvacet pět dolarů.

Hotovo, jsme odbaveni. Naše zavazadla vidíme na pohyblivém pásu. Představa, že odletí opačným směrem někam do Argentiny nepatří k těm příjemným. Katastrofický scénář, který se mi honil v hlavě se naštěstí konal jen se zavazadly Evy a Karla. Prý dorazí zítra.
Měníme první dolary za místní měnu. Rázem jsme milionáři, za 100 eur mám v rukou více jak milion čtyři sta tisíc indonéských rupií. Opouštíme klimatizované prostory letištní haly a příjemná teplota je ta tam. Obloha je vymetená a vzduch mi připomíná prádelnu, tropy nás vítají jak se sluší a patří.
Nápad aby nás čekal řidič s autem při příletu na letišti mě napadl už doma, takže se nemusíme handrkovat o ceně za odvoz na hotel. Jedeme do hotelu Club Bali Mirage který je v Tanjung Beona na poloostrově Bukit přesněji v prstovitém výběžku tohoto poloostrova. Ani ne po půl hodině jízdy jsme na místě.

Exotický drink z čerstvého ovoce na uvítanou přišel každému vhod.
Pokoje v baljiském stylu vybavené obrovskými postelemi, pohodlným gaučem a křesly, trezorem, satelitní televizí, mramorovou koupelnou, plážovým županem, rychlovaznou konvicí i připojením k internetu máme vedle sebe a jsou v pravdě úžasné. Při pohledu na postel a myšlence, že je úterý a my jsme na cestě od nedělní noci se v každém z nás začínají o to více hlásit biologické hodiny. Je pět večer a tělo říká, že je sto procentně půlnoc. Touží spát. Jenže na to musíme zapomenout byť každý z nás spal minimálně nebo vůbec. Za hodinu se začne stmívat a ani ne do půl hodiny bude tma jako v pytli. Ten kdo na rovníku nebyl, tak tady trvá den i noc stejně a tropický soumrak je opravdu rychlý. Krátce po šesté večer je tma a ráno v šest zase světlo.

Někdo nahlas pronesl – když už jsme se nemyli tak dlouho, tak to vydržíme do večeře, jde se k baru.
A stalo se.
Jen pár metrů od moře, resp. Indického oceánu popíjíme v tropickém podvečeru první doušky nazlátlé whisky a místní pivo Bali Hai. Skvělá to kombinace. Moře se ani nehne. Sluníčko pomalu klesá a my si vychutnáváme první hodiny v zemí bohů, démonů a sopek.Vzpomínáme jak nás koncem dubna napadla tato myšlenka jet takový kus světa. Jak jsme se snažili sehnat co nejlevnější letenky a ubytování, prostě aby nás to nestálo „majlant“. „Náš“ hotel je umístěn v nádherné tropické zahradě celý je do modra má necelou stovku pokojů, ale hostů je tu poskrovnu. Večeře je skvělá a o to, že tady budeme mít hlad se bát nemusíme.
Utrmácení, unaveni uleháme k první tropické noci. Po osmnáctihodinovém čistém letu a jednačtyřiceti hodinách na cestě z domu, okusíme zase pohodlí postele. Je deset hodin večer balijského času. U nás doma jsou tři hodiny odpoledne.
Je ráno.Probouzím se do prvního dne.Otevírám oči a rozhlížím se. Díky místním rituálům si řipadám, jako bych se vrátil v čase o řadu let zpátky.
Po snídani se domlouváme, že první náš podvečerní výlet bude do chrámu Pura Luhur Ulu watu. Nejposvátnější a nejvýznamnější chrám ostrova máme od hotelu pouhých patnáct kilometrů a byl postaven na holé skále tyčící se sedmdesát metrů nad mořem.
Jsou čtyři hodiny odpoledne a naše auto už stojí před hotelem.
Vyrážíme přesně a ani ne po půl hodině jsme na místním parkovišti, kde si zapůjčujeme šerpu a sargon.
Společnost nám po celé cestě dělají uluwatské opice, které jsou náramně drzé i přesto, že je neustále krmíme banány a dalšími pamlsky. Doslova kradou co uvidí. Od spon ve vlasech, vám klidně ukradou kameru, nebo fotoaparát.
Výhled na dramaticky upevněný chrám, se naskytá po čas celé cesty až do místního kulatého divadla, kde jsme shlédli „Opičí tanec“ Kecak, který tančí téměř padesát mužů ve věku třiceti až padesáti let.
Tento tanec, byl poprvé předveden v roce 1930 a celý má pět jednání. Celé vystoupení bylo zakončeno chůzi ohněm.
Po návratu na hotel se shodujeme, že ráno v osm vyrážíme chrámového komplexu Besakih, který leží v těsné blízkosti nejvyšší hory ostrova Gunung Agung.
Cestou se zastavíme v Celuku, což v překladu znamená „Stříbrná vesnice“, dále v Tengananu, kde se vyrábí světoznámé tengananské šátky a z chrámu Besakih se ještě vydáme do Pedang Bay, kde bydlí manželé Malcovi.
Dopředu prozradám, že Radka je z Plzně a Adam z Bratislavy. Na Bali už žijí skoro deset let.
Vezeme jim dárky, jaké? Tak o tom příště a dočtete se i o oblasti Bromo a sírném jezeru Kwahi Iljen, které jsme navštívili na Jávě.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Surová síra srdce mi svírá

    Indonéská sopka Ijen vypouští vulkanickou síru, kterou místní muži svádějí soustavou trubek a nechávají na vzduchu zatuhnout. Zářivě žluté bloky síry pak vylámou ze země a vynášejí je na povrch, kde za ně dostanou směšnou částku. Těžká dřina v více

Komentáře
11
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Lucka84 19.03.2010 14:43:38
 

páááááni to je nádhera Ferdo :-D

lucci 05.02.2010 21:08:52
 

jůůůůů,letím na další cesťák 8-O

Sindy 28 24.01.2010 13:51:25
 

Nemůžu se dočkat pokračování a ttak jdu juknout na další cestopis :-D :-D :-D :-D

  • Anonym (1)
amirah 14.01.2010 16:41:25
 

Úžasné. Určitě ráj na zemi. Těším se na pokračování ;-)

giagiá 01.01.2010 20:25:23
 

Jsem tam v představách s tebou, tak si jdu užít další úžasné výlety, aniž bych musela zvednout zadek...Senzace :-D :-P :-D

Kory 28.12.2009 18:24:28
 

Je to úžasné ;-)

drakous03 25.12.2009 22:03:41
 

ferda nás opět vtáhl do děje..to je úplná "foglarovka"

Dasuch 16.12.2009 19:26:12
 

to je napínavé, moc nás nenapínej ;-)

DANIELA GRUB 16.12.2009 19:06:31
 

Jak jinak než zase paráda. Už se těším na pokračování. :-D ;-)

Lida2 16.12.2009 13:54:30
 

Bezva,je to jako detektivka! :-D

Miruš 16.12.2009 11:11:09
 

:-D Ferdo,jak jinak SUPER počteníčko moc se těším na další cestopis ;-)

Zpět na všechny diskuze