SMRTÍCÍ SOPKA AGUNG

Bali ostrov kde se nerozlišuje jaro, léto, podzim, zima ale kde platí jen doba sucha a období dešťů leží pouhých osm stupňů na jih od rovníku. Přesto už ani tady tato období vždy neplatí o čemž jsme se mohli přesvědčit sami na vlastní kůži. V období dešťů nám „kráplo“ ve dne pouze jednou a to v horách, kde je to na denním pořádku díky sopkám a poté v noci pršelo třikrát za celý měsíc na přelomu listopadu a prosince. Ráno po dešti opět svítilo sluníčko a my jsme mohli v plné míře využívat jak teplý bazén tak i oceán, ale hlavně někam vyjet za poznáním zdejších krás. Krásný a exotický malý ostrov se rozkládá na linií sopečných aktivit, které protínají celou Indonésii a je jich celkem sedmnáct set. Toto místo patří k nejaktivnější sopečné oblasti na světě v ohnivém pásu tichomoří.

Tento úvod jsem chtěl napsat proto, že dále mé povídání bude o slíbených sopkách na ostrově Bali, kterých se ostrované obávají, ale také je uctívají. Sopky jim přináší důležité klíma, aby jim půda dávala dostatek úrody pro obživu.
Když jsme jednou o sopkách mluvili tak musím připomenout, že na Bali od západu k východu najdete sopky Merbuk měřící 1 386 metrů, Batukau 2 276 a Batur s 1 1717 metry. Nejvyšší a zároveň nejposvátnější, ale i nejnebezpečnější je s 3 142 metrů vysoká sopka Gunung Agung.

Lidé žijící zde žijící stále věří, že je potřebné uctívat bohy a dávat jim potřebné milodary a právě tuto povinnost neudělali v době, kdy se psal rok 1963. Bylo to v druhé polovině února, zrovna probíhala stoletá slavnost zbavení se zlých duchů a poděkování za posvátnou vodu, kterou si každoročně vesničané odnášejí do kanálů zavlažující rýžová pole.
Nejdříve síra a černý kouř zadusil skoro dvacet lidí a o necelý měsíc 17. března 1963 sopka se rozzlobila naplno. Popel o teplotě více jak dvě stě stupňů pálil vše co mu stálo v cestě a neváhal upálit i lidi, kterých bylo na stovky. Déšť se sirným popelem ničil naprosto vše celý týden. Agung připravil o život téměř třináct set lidí a smrti se nevyhnuli ani domácí zvířata. O své domy a přístřeší přišli lidé v celém širokém okolí jejich počet se tehdy odhadoval do půl milionu.
Půda aby byla zase schopna dávat balijcům rýži se „vzpamatovávala“ dlouhých deset let.

Tato katastrofa se dá přirovnat k neštěstí, které se zde stalo o zhruba padesát let dříve, kdy explodoval a zemí „zatřepal“ Batur. Na takovéto přírodní katastrofy které ničí lidské životy, chrámy a domy jsou už balijci opravdu zvyklí. Jejich víra v bohy jim dává sílu a vždy věří v nějaké dobré znamení které je pro nás nepochopitelné, jako poslední věta tohoto příspěvku.

Bůh je bůh a právě k nám do těchto nebetyčných a majestátných hor se nastěhoval.

Úplně závěrem. Obětovat se a vydat se na kteroukoli sopku se nám nikomu nepřihodí mnohokrát za život. Pohled do kouřícího kráteru sopky každého ohromí. Potvrzením těchto mých slov nabízím na přiložených fotografiích.