Již samotné cestování po Indonésii je zážitkem a leckdy mnohem zajímavějším a dojemnějším než je samotný cíl cesty. Zážitky z cest veřejnými dopravními prostředky si budete pamatovat celý život. V Indonésii se lze dopravovat těmito prostředky: autobusem, travelem, vlakem, lodí, letadlem, taxi, ojekem, becakem, bajajem, půjčeným autem nebo motorkou a na závěr pár slov o dopravním provozu.

Autobusem

Autobusová doprava se provozuje na všech ostrovech celé Indonésie. Autobusy jsou rozděleny do tří tříd – executive, business a economy, přičemž rozdíly prvních dvou se stírají. Rozdíl mezi třídou economy a dvěma ostatními je v ceně jízdného, v třídě economy nebývá klimatizace, nepodává se občerstvení, je možno v autobusech kouřit, a dveře autobusu jsou po celou dobu jízdy často otevřené. Ve vyšších třídách má každý cestující rezervované sedadlo, v ekonomy cestuje tolik lidí, kolik se jich do autobusu vejde.

Vyšší třídy se používají na delší vzdálenosti a meziostrovní spoje. Např. z Jávy je možné se autobusem dostat až na sever Sumatry a na druhou stranu až na východ ostrova Sumbawa bez přesedání. Třída economy se používá pro městskou dopravu, regionální spoje a na dálkové spoje jen v oblastech se silnicemi s nezpevněným povrchem (východní Nussa Tenggara, vnitrozemí Kalimantanu , Papua , Moluky).

Do autobusů economy lze nastupovat a vystupovat kdekoliv – tyto autobusy nemají zastávky a staví na mávnutí. Nemají ani jízdní řád. Ceny autobusových jízdenek, i do autobusů vyšších tříd, lze usmlouvat.

Travelem

Travely jsou mikrobusy pro přepravu devíti osob. Na určité trase jezdí v určitou dobu, jejich odjezdy lze zjistit v cestovních kancelářích či na recepci hotelů, kde je možné si taky zakoupit i jízdenku nebo si je lze objednat telefonicky, jejich číslo najdete na reklamách či dostanete od místních lidí. Jízdenku lze zakoupit i u řidiče.

Zvláštnost travelu spočívá v tom, že cestující jsou vyzvednuti doma a dovezeni na cílovou adresu přímo ke dveřím. Dobrá věc, v případě, že znáte adresu a do daného města jedete poprvé. Mezi Indonésany je tento styl dopravy velmi oblíbený. Nevýhodou je poměrně vysoká cena a dlouhá doba, než se vyzvednou a zase rozvezou všichni zákazníci. Cesta autobusem na stejnou vzdálenost trvá poloviční dobu.

Vlakem

Železniční doprava je zřízena pouze na ostrově Jáva , na Sumatře je jen jedna vlaková trať. Vlaky mají tři od sebe se lišící třídy:

Economy- nejlevnější třída bez jakéhokoliv komfortu, lze cestovat i na stání.

Business – třída s rezervací míst, nelze cestovat na stání.
Exekutive- s rezervací míst, občerstvením, klimatizací, polštářkem a přikrývkou.

Vlaky všech tříd mívají několikahodinová zpoždění, jízdenky se kupují vždy na jeden určitý spoj, při přestupu je nutné vždy koupit lístek na další spoj v přestupní stanici.

Lodí

Indonésie je ostrovní stát, a proto je tu lodní doprava velmi rozvinuta a využívána. Největší lodní společností s nejhustší sítí linek je společnost Pelni, jejíž trajekty křižují indonéské vody ve čtrnáctidenních intervalech. Jízdní řády jsou známy jen na daný měsíc a zveřejňují se dva dny před koncem předchozího měsíce. Pelni má prodejny jízdenek téměř ve všech indonéských městech, i těch nepřímořských, s tím, že v každé pobočce se prodávají jízdenky jen na lodě odplouvající z nejbližšího přístavu. To platí i pro jízdní řády. Na každé lodi je několik cestovních tříd, v ceně je zahrnuto i jídlo po celou dobu plavby.

Je zde i mnoho dalších lodních společností, které již svými linkami nepokrývají celou Indonésii a je problémem zjistit jejich jízdní řád. Většinou lze odjezdy lodí zjistit jen v přístavu, odkud loď vyplouvá.

Letadlem

V ostrovní zemi, kterou Indonésie je, zažívá v současné době letecká doprava velký rozvoj. Indonéským národním dopravcem je Garuda Indoesia, ale operuje tu i mnoho soukromých společností (Lion air, Batavia, Adam air, Merpati atd.).

Indonéským specifikem je, že v celostátním elektronickém systému jsou zahrnuty jen lety mezi hlavními městy provincií. V každé prodejně letenek lze zjistit let z jednoho hlavního města provincie do hlavního města jiné provincie. Ovšem města, která nejsou hlavními provinčními městy, jsou letecky spojena jen velmi nepravidelnými lety z hlavního města provincie. Tyto lety a jejich letový řád nejsou zařazeny v elektronickém systému a zakoupit na ně letenku lze jen na letišti či v kanceláři přepravce ve městě, odkud letadlo odlétá. Toto se týká hlavně ostrovních provincií (Moluky, Nusa Tenggara) a vnitrozemí Papui .

Taxíkem

Taxíky jezdí jen ve vyspělejších částech země. Mají taxametry, ale na krátké vzdálenosti řidiči preferují smluvní cenu, která bývá vyšší než cena na taxametru. I na Bali se řidiči o ceně spíše domlouvají. V ostatních částech země sice nejezdí oficiální taxíky, ale každý řidič vám nabídne svezení na přání za dohodnutou cenu. Tato cena je většinou přemrštěná.

Dokonce i řidiči bem (malé autobusy sloužící většinou jako městská a příměstská doprava) na pravidelných linkách vám budou tvrdit, že jedou tam, kam chcete, zavezou vás tam a pak na vás vychrlí přemrštěnou cenu, protože to bylo údajně svezení na přání, přesto, že v bemu seděli i ostatní cestující. (Toto je případ hlavně Bali a Nusy Tenggary).

Ojekem

Ojek je taximotorka, v civilizovaných oblastech jsou registrovány a mají svá stanoviště, ale v ostatních oblastech se za ojek vydává kdokoliv, kdo má motorku. Ne všechny ojeky mají helmu i pro zákazníky a ceny jsou opět dohodou, nejdražší jízdné je na Bali .

Becakem

Becak je specifický dopravní prostředek na lidský pohon, jakási indonéská obdoba rikši. Parkoviště becaků je většinou v místech, kde se shlukuje více lidí (u nádraží, před nákupními centry apod.), jízdné je smluvní. Užívá se jen na kratší vzdálenosti a jeho výhodou je, že becak vjede i do úzkých uliček, kam taxíky nevjedou.

Bajajem

Bajaj je v Jakartě jakási motorizovaná forma becaku a jsou rychlejší než becak.

Půjčeným autem nebo motorkou

Půjčit si auto či motorku není v Indonésii žádným problémem, ale vzhledem ke specifikům místního dopravního provozu je lepší si najmout na celou dobu pobytu v jedné oblasti auto i s řidičem. Tato služba vám bude nabízena velmi často, stačí jen smluvit cenu.

Dopravní provoz

V Indonésii se jezdí vlevo a použití bezpečnostních pásů v autě není povinné. Jezdci na motorkách musí mít helmu, což dodržují většinou jen řidiči, spolujezdci již méně. Ostatní pravidla silničního provozu jsou velmi často porušována, a to do takové míry, že nelze pozorováním provozu ani určit, co je vlastně pravidlem. Provoz je tu dost neurvalý, zbrklý, bezohledný a nebezpečný.

„Národním“ dopravním prostředkem v Indonésii je motorka, protože její pořízení je relativně levné a to samé platí i o jejím provozu a údržbě. Navíc ji lze v Indonésii používat po celý rok. Motorka se tak populární stala, protože Indonésané velmi neradi chodí pěšky. Svou nechuť k chůzi zdůvodňují faktem, že je v Indonésii příliš horko na to, aby se chodilo pěšky. Proto pěšky chodících Indonésanů v ulicích potkáte velmi málo. Indonésané jedou motorkou kamkoliv, třeba i z obchodu do obchodu 50 m daleko.

Chodníky zanikají, protože slouží jako parkoviště pro motorky. Přechody pro chodce zanikají také, semafory jsou zde jen pro motorové dopravní prostředky.

Obchody a tržiště, která chtějí prosperovat, se musí motorkářům přizpůsobit. Na mnoha tržištích lze nakupovat přímo z motorky. Na chodce se zde již téměř nebere ohled. Stává se jen velmi ojediněle, že dá nějaký řidič přednost chodci. Chodec, pokud chce přejít silnici, se musí bezhlavě vrhnout mezi projíždějící auta a motorky.

Motorky nemají v Indonésii téměř žádné omezení, mohou vjet všude. Zkrátka nejpřesnější charakteristikou dopravního provozu v Indonésii je, že motorka má absolutní přednost a může vjet téměř kamkoliv a jezdit po silnicích, jak se jí zachce, i v protisměru.

Indonéské autobusy

Autobusy

Pan řidič

Muslimští motocyklisté

Motorka - nejoblíbenější dopravní prostředek

Indonésií na motorce